Lidské je mláďata nezabíjet. Ani srnčata, ani liščata! Pomohou poslanci?

(4.7.2024, ČR) Srnoseč je v plném proudu. Myslivci a další dobrovolníci se usilovně snaží bezmocná srnčata před sekačkami zachraňovat. Přesto jich stovky zahynou krutou smrtí. Na druhou stranu se ovšem myslivci usilovně snaží zachovat tradici úmyslného zabíjení bezmocných liščat. Zákon o myslivosti, který nyní míří do sněmovny, stále totiž zachovává krutý atavismus zvaný norování, při kterém každoročně zahynou tisíce liščat.  Proč někteří lidé takto nadřazují druh srnec evropský nad druhem liška obecná i přesto, že jim srnky způsobují o několik řádů vyšší ekonomické škody než lišky?

Srnčí mámy nechávají svá mláďata několik dnů po porodu o samotě. Po většinu času, vrací se k nim jen několikrát za den je nakojit. V noci je pak odvádějí na jiné místo. Mláďata samotná nikam neodejdou a před ničím neutečou. Tedy ani před sekačkou. A tak se v tomto období stávají obětmi sekaček, žacích strojů, kombajnů… Jejich zranění jsou skoro vždy neslučitelná se životem. Své o tom ví záchranné stanice, kam se zlomeček (17 v loňském roce) posekaných mláďat každoročně dostane a záchranářům většinou zbyde jediná úloha – zkrátit jejich další trápení. Naštěstí ale přibývají skupiny dobrovolníků, které prohledávají plochy před plánovanou sklizní a opatrně přesouvají srnčata mimo ohrožení, ale přitom tak, aby je jejich matka dokázala najít. Mezi dobrovolníky jsou samozřejmě i myslivci. A není jich málo!  Nově se k vyhledávání ležících srnčat používají drony s termokamerami a výhledově zajisté budou termočidla namontovaná na sekačky tak, aby rychlý stroj případně i zastavila, povinností.  Dohromady jde o spoustu vynaložené energie spousty lidí jenom proto, že ubližovat mláďatům je prostě nelidské.

Proč tedy část z těch samých obětavých lidí úmyslně ubližuje jiným bezmocným mláďatům? Zabíjí jim rodiče, zabíjí i samotná mláďata! Jaký oni vidí rozdíl mezi srnčetem a liščetem, když obě mláďata jsou stejně bezmocná? Kdyby skutečně museli myslivci hradit škody způsobené zvěří z jejich honitby (tato zákonná povinnost je v praxi nevymahatelná) a rozhodovali se čistě ekonomicky, zajisté by především přivítali jakýkoliv způsob „snižování stavů“ srnčí zvěře. Lišky by jim z tohoto pohledu mohly být zcela lhostejné. Je tedy důvodem pro zabíjení liščat jenom tradice přetrvávající z dob, kdy lišky u nás přenášely vzteklinu a slepice choval na vsi skoro každý? Asi nemá smysl pátrat po příčinách. Pojďme se prostě shodnout na tom, že mláďatům se neubližuje! A vzhledem k tomu, že nyní je zákon o myslivosti ve Sněmovně, je právě teď ta správná chvíle zachovat se lidsky a úmyslné zabíjení jakýchkoliv bezmocných mláďat zvěře zakázat. Zakázat norování!

Národní síť záchranných stanic přijala v roce 2023 do péče celkem 108 srnčat a 101 liščat.  21 srnčat se podařilo zachránit a vypustit zpět do přírody či mysliveckých obor. Podařilo se zachránit také 69 liščat. Záchranné stanice by ze svého principu neměly dělat rozdíly mezi jednotlivými druhy, o které pečují. Posláním Národní sítě záchranných stanic je na území celé České republiky poskytovat potřebnou pomoc všem divokým zvířatům v nouzi, výchovně působit na veřejnost a upozorňovat na příčiny zraňování zvířat. Pokud byste chtěli podpořit činnost záchranných stanic, můžete tak učinit prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi pomocí darovacího portálu https://daruj.zvirevnouzi.cz/

Fotografie volně k použití: https://www.uschovna.cz/zasilka/QBH9J4H64SY96Z97-R3I/U78IEGK3LR (foto posekaných a týraných mláďat tam nedáme)

Kontakt:
Petr Stýblo, Alžběta Čechová, Český svaz ochránců přírody, , +420 602 395 473

Generálním partnerem Národní sítě záchranných stanic je společnost Billa. S financováním pomáhají i dotace Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství, krajů a obcí, ale nejdůležitější část potřebných financí na péči pro zvířata stále přichází od soukromých dárců.